Mnoho lidí chce zažít AC, ale přitom nemají ujasněnu otázku, proč chtějí tuto zkušenost vlastně zažít. Mají v hlavě pár představ o krásných andělských světech či o něčem jiném, ale skutečnost je mnohem větší a nemusí nabízet pouze krásné světy.

 

V astrále se vše odehrává podle vibrační úrovně, jsou světy, které jsou vysokovibrační a kde žijí vyšší bytosti a poté i světy nižší, někdy zvané jaké démonické, pomalu vibrující. Většinu doby jsem cestoval v "neutrálních" (středně vibračních) či nižších světech, protože právě skrze zkušenosti ze zážitků tam, jsem se mohl naučit nejvíce. Vysoké světy jsem navštívil pouze párkrát, ale nebylo toho již tolik, co by se člověk mohl naučit. Navíc pokud má někdo představu, že bude pouze ve vysokých světech, tak nutno podotknout, že je to přání pouze jeho ega zde na zemi. Je to jeho představa. Realita bývá poněkud jiná. Samozřejmě jsou místa, kde si může každý např. stvořit svůj svět a být pouze v něm (jakési ráje), ale opět to moc člověka rozvíjet nebude.

 

Na druhou stranu člověk, když se skutečně dostane do vysokých světů, musí být na to také připraven, tyto světy mohou skutečně svojí nádherou předčit cokoliv, co kdy člověk ve svém životě viděl. Vždy je důležité poté vrátit se zpět sem, i když se někdy člověku opravdu nemusí chtít, žijeme zde.

 

Měl jsi i opačný problém, že sis něco přál, ale nestalo se to? Třeba ses dostal do hmotné reality, chtěl jsi tam projít zdí, ale ono nic? - Na čem se tedy zakládá to okamžité plnění myšlenek? Podle toho v jaké realitě zrovna jsme a co od ní čekáme?

Jak velký má vlastně vliv astrální cestování na tvé dbělé vědomí? Poznáš například to zvláštní rozpoložení, kdy najednou přemýšlíš, jestli je to vůbec realita, jestli nejsi někde úplně jinde a pro jistotu to nějak otestuješ?

 

Kdepak :) Ještě v dobách, ke konci mého aktivního cestování, kdy jsem strávil cca 2-3 roky cestování po tzv. paralelních realitách

(jiných alternacích našeho fyzického světa, s námi samými; Vědomí splývá s naším vědomím tam, máme opět myšlenky, vzpomínky, povinnosti. Nevíme, že jsme odjinud, vše je naprosto stejné jako zde, jen s tím rozdílem, že se jedná o paralelní realitu a poznáme to až v moment, kdy se budeme oddělovat od našeho vědomí "tam" zpět opět sem)

..jsem naprosto přesně věděl, jestli cestuji či jsem v naší realitě. AC - stav plného vědomí a našeho běžného vědomí zde, je poznat okamžitě a nelze zaměnit. J Při zkušenostech s paralelními realitami to může být zpočátku trochu ošemetnější, ale vždy poznáme, že toto je naše originální realita, ze které pocházíme (cvičením se dá vytrénovat, že i když budeme v paralelní realitě a plně splynutí sami se sebou tam, kdesi vzadu v mysli, budeme vědět, že jsme originálně odjinud). V tomhle nejsou možné žádné záměny.

 

 

 

Tomu rozumím, můj dotaz byl ale míněný trošku jiným směrem, opíšu to jinak: Takže se ti vůbec nestává, že jsi vzhůru, jdeš třeba po ulici a najednou si říkáš: ,,Je toto realita, nebo není?" - To je taky zajímavé. Když cestuji, dokonale chápu, co se děje a cítím se velmi přirozeně, jakoby ,,doma". V bdělém stavu této reality mám naopak celý svůj život pocit, jakobych spala. Jakoby to nebylo ,,ono", to skutečné, plně pravdivé. Mám velký pocit iluze a v podstatě si neustále uvědomuji, že tady jsem jen na chvilku, že tady jen ,,cestuji" a že se brzy zase vrátím zpátky, do skutečného světa... Dokonce se na to těším. Mám ten pocit od miminka. (Což se fakt blbě vysvětluje a lidi to moc nechápou, tedy v podstatě to mám naopak. Mimo tělo mám pocit ,,takhle je to správně", když se probudím jsem ,,v iluzi". Výlety mimo tělo mi přijdou reálnější, než to co vidím tady a pak když se probudím, tak mě to dodatečně zmate.)

A pak mi to občas jakoby ,,problikne" dohromady, kdy se sama sebe v bdělém stavu ptám: ,,A co když zrovna teď spím a mám ultra reálný sen? Jak to sakra poznám?"

Čím častěji cestuji, tím časteji je ten pocit hodně silný. Na základní škole jsem v těchto stavech odcházela na záchod a tam jsem se štípala do ruky, abych se ujistila, že jsem tady a teď, že nespím. - Vůbec nemáš podobný nutkavý pocit v klasickém bdělém stavu, kdy silně pochybuješ o skutečné realitě? Přecejen astrální realita, kterou jsi viděl ,,tam" je dost intenzivní. Nenahlodává ti tvoje pojetí reality, tak jak tě to naučili rodiče a systém školství?

 

Samozřejmě stav rozšířeného vědomí během AC je nesrovnatelný se stavem, který zažíváme běžně a kdy je jen velmi limitované, co vnímáme a jak to vnímáme. AC v tomto pro mě bylo vždy také jakýsi návrat k přirozenému stavu a v porovnání s ním, naše běžné vědomí, je opravdu jakýsi spánek. J Z AC jsem byl po mnoho let opravdu nadšený a neviděl jsem moc smysl v našem okolním světě, ale toužil po dalších cestách a zážitcích, prozkoumávání a učení se novým poznatkům. Jak jsem ale již řekl, nakonec vše, co jsem tam mohl poznat a co jsem tam měl v daný moment zažít, došlo svého naplnění a bylo třeba se více zaměřit na bytí zde, teď a tady.

 

Již samotná zkušenost AC mi dala jiné vnímání naší reality. Vnímání, že se jedná o jeden z mnoha energetických světů, který vytváříme všichni dohromady přímo v tento okamžik. Všechny očekávání, přání, myšlenky či postoje nás samých přímo ovlivňují nejen naše vnímání této reality, ale i neustále vytváří podobu "našeho" světa a možností či hranic, které v něm budeme mít. Je jen na nás, zda to bude příjemné místo k životu či velice nepřátelské prostředí.

 

Svět se nám jeví jako objektivní, ale v pravém slova smyslu objektivní není a ani nikdy skutečně nebyl a velice se liší právě tím, "jak si jej můžeme nastavit". Co přijmeme do našeho světa nebo nikoliv.

 

Jen krátký příklad, někdo vidí jemnohmotné bytosti a je to pro něj přirozená součást světa, pro jiného člověka je to čirá fantazie. Pokud tento druhý člověk "změní své vnitřní nastavení" (co je možné a co nikoliv; jak si definuje svůj svět) a přijme do svého světa možnost, že skutečně mohou existovat, poté se nastavení jeho světa změní a jeho vědomí mu umožní skutečně vnímat i tyto bytosti.

 

Z toho vyplývá, že je jen na nás, jaké si to "uděláme" či "necháme udělat", přijetím názorů druhých. Buďte proto obezřetní, co si skutečně vkládáte do svého světa, protože přesně to poté můžete skutečně dostat. Na druhou stranu jen my sami si definujeme každý den i své hranice, co je pro nás možné a co již možné není. Rozhodně stojí za to tyto hranice nás samých posouvat či plně bořit. J

 

Přemýšlíš někdy v bdělém stavu i nad tím, že vlastně úplně všechno je projekce, že mezi tamtím a tímto světem rozdílů zase až tak moc není? Ovlivnilo tě takové uvědomění hodně ve tvém běžném životě? Připadáš si díky tomu klidnější a vyrovnanější, nebo je to jinak?

 

Je pravda, že uvědomění, že náš svět je také jedním ze stvořených "umělých" světů (všechny jsou stvořené) mne zpočátku přecejen trochu překvapilo, na druhou stranu je to logické. Svými myšlenkami a očekáváními, přímo měníme svět kolem nás, všichni jej neustále tvoříme a udržujeme v chodu.

Klasicky dobře známé pokusy kvantových fyziků, kteří pozorují částice hmoty a již jen svým očekáváním ovlivňují výsledek, to jen potvrzují. Naše tělo i celý svět kolem nás se skládá z atomů a molekul a ty se skládají z energie. Vše je jen energie, která vibruje na určité frekvenci. My ji poté označujeme jako negativní či pozitivní, ale je to jen energie a její frekvence. Naše tělo není tak pevné, jak se zdá, a stejně tak i svět kolem nás není zas tak pevný. Vše je z energie, včetně našich vlastní těl (jakýchsi vozidel). Stejně je tomu i v jiných světech, pouze při cestování si vše člověk jasně uvědomuje a ví, že kdykoliv může vše kolem sebe naprosto změnit. Je ve stavu plného vědomí a tedy vcelku neomezených možností.

Zážitky z mnoha let cestování mi daly možnost zažít mnoho věcí, dobrých i těch, které člověka posouvají nejvíce. Možná jsem tam nalezl díky tomu trochu nadhledu, hlavně jsem tam ale prošel tolika zážitky, které bych ani v jednom životě neobsáhl a "ušetřil" tak trochu času zde. Nicméně vždy je na co se "rozvzpomínat" J

 

Jak se změnil tvůj vztah k fyzické smrti, potom co jsi začal cestovat? Bál ses jí někdy předtím, nebo tě to nikdy nevzrušovalo?

 

K fyzické smrti jsem měl dříve asi neutrální vztah. Nicméně velice záhy, jednou pomalu ze vstupních podmínek pro AC, je zbavit se tohoto strachu. Když se budu bát, že zemřu nebo se mi něco stane a ocitnu se na místě, kde se vše ihned materializuje... Řekněme, že je dobrý důvod tento strach nemít. J

Takže poté jsem to bral jako přirozenou zkušenost, že člověk jde po smrti dále. Během svých cest jsem navštívil i místa, kam duše lidí odchází po smrti a setkal se i s pár toulavými dušemi zde. Vše z toho pro mě jen plně potvrdilo tzv. reinkarnaci a udělalo z ní naprostý fakt, o kterém nemá smysl se dále bavit.

 

Lapidárně řečeno: Měl jsi možnost si to osahat, víš do čeho pak jdeš, a tím je to celé v pořádku? :) Ptám se teď hlavně kvůli čtenářům, vím že většina lidí má ze smrti velký strach. Ale když je možnost si to předem nanečisto díky AC do jisté míry zkusit a zjistit, že jako duše si vlastně žijeme v luxusu a že je to moc příjemné, tak už pak vlastně není co řešit. Člověk VÍ.

 

AC není úplně jednoduchá věc k osvojení si a předpokládá jistou vnitřní připravenost člověka. Pokud má někdo strach ze smrti, bude se jej muset zbavit již velice záhy ať již formou LD či cvičení na AC. Cestování samotné a teď mám na mysli ve větším měřítku (než po pokoji), se dostavuje až po zbavení se tohoto strachu. Tím nemám na mysli, že člověk nemá poté již nikdy obavy, pouze odstraní příčiny onoho paralyzujícího strachu, který nás ochromí a znemožní racionálně uvažovat. Opět tím předchází případným problémům, které by vznikaly v místě, kde každá naše myšlenka se stává ihned činem.

 

Mluvil jsi o svém průvodci, který tě astrálním světem prováděl (Možná ještě občas provádí.). Jak jsi ho v tom prostoru vnímal? Jako obláček světla? Zkoušel ses ho někdy tázat na jméno, nebo tomu nepřikládáš důležitost a stačí ti prostě jen vědět, že existuje?

 

S mým duchovním průvodcem jsem se setkal prvně ve fyzickém světě, když jsem vstoupil do silně negativní zóny, která člověka ihned začala vysávat a o negativních bytostech poblíž nebylo třeba pochybovat. Tehdy jsem odtamtud celkem svižně odcházel a když jsem se ohlédl, tak jsem viděl energetický obrys zářivě bílé postavy, která vše, co mne chtělo následovat, zastavila.

V astrálu se se mnou prvně setkal v LD, kdy se mi ukázal v nějaké podobě a víceméně tak převzal moji výuku (učil jsem se dříve v tzv. astrální škole - místo, kde se setkávají duše spících lidí, vede je Mistr /vyšší bytost/ a učí o světě), krátce na to jsem měl první AC.

 

Během mého cestování byl vždy neviditelný a pouze jsem cítil jeho přítomnost na pozadí. Vždy když cestuji, tak mne provází. Mám pocit, že dvakrát se mi ukázal jako vibrující shluk, ale bylo to po velice energeticky náročném výcviku, kdy jsem vše zdárně prošel, ale byl velmi vyčerpán. Na chvíli se zjevil, jen aby mi dal najevo, že je stále se mnou.

 

Když člověk cestuje, nepotřebuje znát jména. Jednoduše zná energetickou "vibraci", energii té dané bytosti a stačí se na ní zaměřit a ihned se s ní setká. V astrálu také neexistuje něco jako skrývání pravých úmyslů atd, jste jako energetický shluk, který má nějaký záměr. Potkáte druhou bytost (další energetický shluk; bavíme se o "meziprostoru", volném astrálu - ve stvořených světech má každý nějakou formu) a okamžitě víte, "kdo to je" a jaké jsou zase její úmysly. Jména samotná jsou důležitá pouze potud, pokud neznáme vibrační úroveň. Již samo jméno nese vibrační úroveň, je to jakási alternace, nicméně znalost přímé vibrace může být v tomto možná přesnější.