Děkuji Vám za všechny ohlasy a milé reakce. Těší mě, že Vám videa a články přinášejí tolik inspirace. Chcete-li sdílet své komentáře či zážitky, můžete tak učinit prostřednictvím Diskuze níže.

Máte-li další otázky ohledně těchto témat, můžete se se mnou přímo setkat nebo mi napsat zprávu.

Děkuji a přeji Vám šťastnou Cestu životem!

Tomáš Poutník

PS. Pokud přispíváte, prosím nepoužívejte přezdívku "poutník", použijte své iniciály či cokoliv jiného, ať se to neplete. Děkuji. :) Komentáře podepisuji Tom Poutník.

Diskuze

Setkání v Plzni

Ahoj Tome, koukal jsem, že cestuješ různě po ČR. Neplánuješ udělat i nějaký sraz na západě Čech, v Plzni? Rád bych si s tebou někdy osobně popovídal. Měj se pěkně! Lukáš

Vlastnici planet

Ahoj Tome, v jednom z clanku jsi zminil ze svety nekdo stvoril a vlastni. Mohl bys tohle tema rozvinout?

LSD

Ahoj Tome, zajímalo by mě, jestli máš nějaké zkušenostmi s LSD. Osobně jsem tuhle látku nikdy nezkoušel, ale podle toho co jsem slyšel od lidí, trochu mi jejich stavy a zážitky (např. pohled na sebe z třetí osoby). připomínají AS. Jsou tyto dvě věci nějak propojeny?

Re: LSD

Ahoj, LSD testoval vyznamny psychiatr Stanislav Grof, ktery vyvinul metodu holotropniho dychani, pri kterem lide zazivaji a popisuji minule zivoty, zazitky. Verim, ze to je obdobna oblast jako OOBE. Jestli chce nekdo zazit ten stav, doporucuji poctivou metodu, nikoliv psychotropni latku, pri niz hrozi i smrt.

Vibrace

Ahoj Tome,

Poslední dobou mám často před usnutím silné vibrace v mé hlavě. V té chvíli mam také potíže pohnout svým tělem, jako by mě ty vibrace uspávaly. Jednou mě ty vibrace i probudili v průběhu spánku a vibrovali ještě silněji, pak jsem se akorát samovolně probudila. Chci se zeptat, zda to má nějakou souvislost s AC nebo jestli je to neví jiného.

Děkuji předem za odpověď

Lucka

Re: Vibrace

Ahoj, vibrace a nemoznost se pohnout (spankova paralyza) je stav uvolneni tesne pred opustenim astralniho tela. Zkus se na ty vibrace soustredit a zesilovat je a pote se pokus treba prevalit na bok svym nefyzickym telem.Nekdy muzes mit pocit, jakoby jsi propadavala posteli, nebo jako by jsi se roztekala, to je dobre a jen malynky kousicek od opusteni tela. Pokud budes mit pocit, ze te nekdo sleduje, je to jen tvuj strach. Preji mnoho uspechu.

třetí oko

Ahoj Tome,
občas jsem mívám spánkovou paralýzu, dříve to byly děsivé zážitky, strašlivé pískání v uších, někdo na mě šahal, mluvily na mě hlasy a já se nemohla pohnout, křičet. Někde jsem četla, že se mám pomodlit nebo myslet na Ježíše, tak jsem to udělala a od té doby mám pokoj a z té spánkové paralýzy jsem se posunula k lucidním snům. Myslím, že jsem překonala vlastní strach a vždy když mi celým tělem prochází vibrace a cítím takový chlad a mám spánkovou paralýzu, tak už se nebojím, nesnažím se pohnout a stav využiju a pokouším se o lucidní sen a poté začnu "třetím okem" vidět různé věci, obrazy, a můžu si to podle myšlenek měnit, třeba vidím strom, tak pomyslím na jablka a hned se tam objeví krásně jasná červená jablka. Je to úžasné. Není to představa, vyloženě to vidím třetím okem, vše je velmi ostré, krásné, barvy jasnější než ve skutečnosti. Jsem při vědomí. Na cokoliv pomyslím, se mi začně objevovat, dokážu to myšlenkama ovlivnit, stačí pomyslet na nějakou věc a hned se mi tam začne objevovat, ale vše je jako na obraze a vždy cítím jakože mám doširoka otevřené oči, ale přitom vím, že ležím s očima zavřenýma a nacházím se na takové tenké hraně, když se jen o kousíček posunu jedním směrem, tak mi to zmizí a začnu se ze stavu probouzet přitom ještě tohle mi nepřijde jako lucidní sen. Třeba jsem pomyslela, že bych chtěla plavat s delfíny, ale ti delfíni se mi objevili jen vizuálně jako na papíře nebo na obraze nakreslení . Zajímalo by mě, co je tohle za stav, jestli s tím máš zkušenosti.
A když z té hrany sklouznu dalším směrem, ocitnu se v lucidním snu, scéna je většinou nějak daná, skoro pokaždé to bylo v noci na ulici, okolo nějací lidé, nebo v nějaké tmavé hospodě, klubu, ale nad tím LD už mám třeba jen částečnou kontrolu a není tam už vše tak jasné, spíše je to vždy v noci, tmavé a přijde mi, že se tím snem tak nějak potácím jakobych byla v přiopilém stavu. I když si uvědomuji že sním, nedokážu už to tak ovlivnit a někdy vlastně vůbec nevím co bych měla dělat, kam to směřovat. Protože když si třeba představím, že chci být na pláži, tak to mi nejde, ale dokážu věci částečně ovlivnit v tom daném LD .A potom se buď probudím, nebo ztratím to uvědomění, že to je LD a ten se stane normálním snem, kdy se tam dějí věci bez mého vědomého záměru. Také se mi stalo, že jsem byla jednou mimo tělo, vznášela jsem se nad postelí, kde jsem spala se synem a viděla jsem nás, bylo to také po spánkové paralýze, po vibracích, ale to byla jen chvilka tak 5 vteřin, tak vlastně nevím jestli to nebyl jen sen, ale byl to tak specifický zážitek, že myslím, že to nebyl jen sen a pak ještě jindy, při těch vibracích mě to jakoby vyšvihlo docela rychle do sedu samo jako jen mé astrální tělo, jinak jsem ležela. Tohle se mi stalo bez vědomého záměru samo, ne že bych o to usilovala. A potom jsem si říkala, že to zkusím vědomě pokusit se vycestovat a podařilo se mi jen jakobych se obracela vleže svým astrálním tělem, to jsem se už pokoušela o oddělení, ale pak se necítila připravená, tak to dál nešlo. Nemám moc ráda tmu a trochu se tmy bojím, tak proto jsem asi nepřipravená a taky se mi párkrát stalo, když jsem měla ty vibrace a byla vlastně v tom stavu kdy tělo spí a mysl je bdělá pomyslela na vycestování, tak jsem "uviděla" takovou lebku a nějaký hlas mi říkal "zemřeš", nebo "opravdu chceš zemřít". To mě vždycky zastrašilo. Chtěla jsem se zeptat co si o tom myslíš. Já jsem si říkala, že buď mám v sobě nějaké nevyřešené strachy, bloky a zrcadlí mi to tu lebku nebo také mě napadlo, že možná nejsem na dostatečné duchovní úrovni, abych mohla vycestovat a vibruji na nižších frekvencích a ta lebka je takové varování, že by to nemusel být pro mě zrovna dobrý zážitek. Taky jsem četla někde o nějakých strážcích prahu. Ty lucidní sny mám jen občas, a ne že bych se o to nějak snažila, většinou to je přes ty vibrace, spánkovou paralýzu, stavá se mi to samovolně, bez toho abych na tom nějak vědomě pracovala, ale když už ty vibrace přijdou, tak se o LD snažím, chtěla bych je mít častěji abych v nich mohla zkusit víc věcí a naučit se je víc ovládat a aby trvaly déle, tak jsem si říkala, že si začnu psát snový deník, abych na tom zapracovala. A také bych chtěla na sobě pracovat po duchovní stránce a někam se posunout, myslím, že zrovna tohle by pro mě mohla být cesta, když už se mi to několikrát podařilo vlastně samo, bez studování nějakých návodů a metod. Ještě jsem se chtěla zeptat jestli je možné i v LD požádat o duchovního průvodce, který by mi mohl ukázat cestu a něco mě naučit? Předem moc děkuji za odpověď.

LS vs AC

Ahoj Tome,
Lucidních snů jsem měl již několik a malé procento z nich bylo opravdu velmi stabilních a svět a objekty v nich naprosto reálné.
Tzn. chutě, vůně, barvy, pocity, létání, duchovní průvodce, procházení zdí, atd.
Ovšem zajímalo by mě jaký je vlastně rozdíl mezi LS a AC? Jsou lidé kteří tvrdí že jde vlastně vždy o snění (LS). Čím více si o tom zjišťuji tím více se zdá že se jedná opravdu o jednu a tu samou věc.I ty sám tady píšeš v jedné z odpovědí že je potřeba pořešit strachy protože při AC si těmi strachy/myšlenkami "vytváříme sami" ty zlé cizí entity. Já jsem tomu doposud rozuměl tak
že ty entity při opravdovém AC jsou skutečné a tudíž je nemohu přeci vytvářet? Dále je tu problém s identifikací prostoru. Např. několikrát
můj LS začíná v noci v pokoji kde spím, vše se zdá stejné, mohlo by to tedy být identifikováno jako AC ale jakmile jdu třeba do jiného pokoje
nebo vyletím oknem ven tak se začne okolí (a třeba i noc na den) měnit do neexistujícího, snového. To znamená že to přece opět nemůže být AC ale pouze LS. Stejně tak Robert Monroe popisuje prostor v některých svých AC zážitcích jako cosi co je promícháno s reálným vzhledem jeho pokoje a snovými jevy/objekty, např. když hned po vyklouznutí z těla vidí jakousi černou díru (otvor) ve zdi kterou posléze prolétne, nebo paprsky světla procházející stropem, atd.
Je to stále AC nebo už jen LS? Stejně tak zůstává faktem že fenomén AC je vědecky nepotvrzen. Proběhlo několik experimentů včetně s panem Monroem a ani jeden neprokázal že se jedná o putování ve zkutečném světě. Žádný z cestovatelů nedokázal při experimentu nikdy zjistit co za předmět nebo čísla na papírku jsou ve vedlejší místnosti. Stejně tak byl proveden experiment s OOBE lety na dálku, konkrétně k Jupiteru, popis detailů planety byly označeny
jako zajímavé z 37% ovšem nebyly to informace nezjistitelné běžným způsobem. Celkově bylo AC vyhodnoceno jako velmi živé snění ale stále jen snění. Děkuji za odpověď.

Re: LS vs AC

Ahoj Tome,
Děkuji za Tvůj příspěvek a naprosto chápu tvé vnímání. Obecně LD a AC jsou rozdílné jako noc a den, ale na první pohled mohou čistě podle popisu splývat (a k dovršení zmatků, je někteří autoři zaměňují).
V LD jsme pouze v našem "soukromém" snovém prostoru, odehrává se nějaký děj, my jej můžeme více či méně ovlivnit podle míry lucidity (míra uvědomění ve snu), kterou máme. Nicméně vše je snové a je to mix z naší mysli, emocí, střípky dějů, které jsme slyšeli či viděli.

AC je oproti tomu stav, kdy cestujeme "v jiném prostoru". Vím, že to může být zavádějící, ale když to zažiješ, budeš vnímat naprostý rozdíl. Většinou z počátku se lidé pohybují po pokoji, avšak můžeš být i dále. Vše vnímáš jinak, ty sám jsi jen shluk vědomí o určitém záměru. Jsi v rozšířeném stavu vědomí a ty sám se rozhoduješ, kam půjdeš dále či nikoliv nebo se vrátíš do těla. Vše vnímáš více "energeticky" než hmotně. Jednoduše, nevnímáš věci tak, jak jsi běžně zvyklý zde či ve snu. Celkově je to hodně jiná zkušenost. V AC již nejsi ve svém "soukromém" prostoru, ale v něčem širším.

Psychologie zkoumá tyto zážitky již více než 120let a jen v současnosti probíhají 3 studie, které zkoumají tyto prožitky. Problém je v tom, že tyto zážitky mají hluboký přesah a těžko se natlačí do vědeckých čísel. Mimo jiné i z toho důvodu, že člověk na tom daném místě může být ve vrstvě současné, ale také v minulé a může vidět, jak dané místo vypadalo před lety nebo tam nemusí být vůbec a může se přímo přesunout do vyšší roviny vnímání. (v tomto stavu, může být náš svět metaforicky připodobněn k cibuli s vrstvami - nicméně nejsou od sebe oddělené vrstvami, ale vše je zaráz, pouze záleží na jakou vrstvu se zrovna naladíme)

Jednoduše, vnímání a prostor v tomto stavu není tak jednoduchý a stálý, jako je při našem běžném vnímání. Proto i vědecká data někdy přinesou kýžená čísla a někdy nikoliv, proto tyto zážitky jsou dodnes zkoumány a není pro ně jednoznačné stanovisko (již více než 120let neexistuje jednoznačná odpověď). Věda má někdy své 1 a 0 a někdy nikoliv - což vychází i z komplikované povahy tohoto vnímání a světa a všeho v něm (viz cibule).
Osobně mi přijde nerelevatní, zda se prokáže to či ono, protože to nemá pro člověka žádný význam. Tyto zážitky nejsou o přenesení rozměrů toho či onoho nebo sdělení obsahu kartičky u někoho na stole. Primárně jsou to hluboké niterní zážitky, které přesahují běžné vnímání člověka a posouvají jeho samého uvnitř.

Přeji hodně zdaru při cvičení!
T.

Spánok

Ahoj Tome,
chcem sa ťa spýtať, že keď už astrálne necestuješ, ako vyzerá tvoja noc... Máš počas spánku už iba bežné sny, alebo snívaš lucidne?

Dík.

Vědomé vytělesňování

Ahoj, zaujalo mě, co píšeš a zkusím ti trochu ze široka odpovědět svými ,,zážitky"...
Astrálně vycestovat jsem se pokoušela poprvé už někdy v 15 letech, dle nějakého tehdejšího (rok 1990) esoterického návodu. Buď proto, že jsem v tom neuměla chodit nebo proto, že tenkrát nebyly energie z vyšších zdrojů dostatečné, to byl pro mě dost traumatický zážitek.. Po uvolnění jsem náhle vyskočila z těla a zůstala viset asi 5 m nad ním. Když jsem chtěla zpátky, nešlo to. Vůbec jsem neovládala své tělo. Kolem sebe jsem pociťovala strach a kumulaci nějakých temných energií (v domě, kde se toto uskutečňovalo, prováděl již několik let praxi lidového léčitele můj nevlastní otec..) Po vzepětí všech sil se mi nakonec podařilo znovu zaplout do svého těla, ale dalších pokusů jsem se vzdala.
Protože mě ale mystika a duchovno stále zajímaly a měla jsem přístup k dobře zásobené knihovně svého otčíma, začala jsem se věnovat astrologii, numerologii a meditačním praktikám. Čerpala jsem tenkrát z knih E. Tomáše a K. Minaříka. Asi v 18 letech se mi hlubokou kontempletací a technikou dotazováním ,,Kdo jsem já?" podařilo tentokrát vystoupit z těla pozvolna a přirozeně. Byl to velice pozitivní a ohromující zážitek, protože jsem se při něm v podstatě celá rozplynula a existovala jakoby ve všem.. Cílila jsem všechny pocity živých i neživých věcí co byly kolem a byla jsem jejich vědomím. Zároveň mi na okamžik byla naprosto jasná podstata všeho.. Toto uvědomění ale brzy (naštěstí ) odeznělo. Byl to jen takový záblesk poznání, ale pocit jednoty se vším ve mě ještě asi týden zůstával.. Protože je ale tato technika dost náročná a vyžaduje i další sebekázeň a odříkání, upustila jsem i od ní.
Touha po sebepoznání mě však i nadále neopouštěla a tak, když jsem kolem roku 2009 poznala biologa a terapeuta Petra Chobota a začala jsem jezdit na jeho přednášky a meditace, zjistila jsem, že to jde i jinak. Možná, že to bylo novými, silnějšími energiemi, které v té době začaly proudit na Zem, přechozími zkušenostmi nebo (a to spíš) Petrovým vedením jsem jedné řízené léčebné meditaci opět vyskočila z těla a nemohla zpátky. Nebylo to nepříjemné, jako při mé první zkušenosti, spíš nezvyklé, protože jsem byla vědomím jakoby na dvou místech zároveň - v sobě - mohla jsem mluvit i chodit a vysoko u stropu nad hlavami ostatních.. Dost mě to zmátlo a chtěla jsem vysvětlení. P.CH. mi z 3. oka vyčetl, že jsem se podobnými meditacemi a mimosmyslovým vnímáním zabývala již v minulých životech, že v tom mám pokračovat. Vytělesňování mi půjde prý snadněji. A opravdu. Když jsem to pak začala zkoušet sama, šlo mi to lehce. Základem však bylo řádné, hlavně svalové uvolnění. Hlavním rozdílem od lucidních snů je v tom, že se ,,vytělesňuji" svým vědomím mimo spánek ( i když i v něm mívám vědomé sny a občas si zalétám..) pomocí meditace.. Tuto schopnost máme všichni, jde jen o to si to uvědomit a věřit si..
Nyní astrálně cestuji podobně jako Tomáš. Někdy jen tak pro zábavu, ze zvědavosti, někdy na ,,požádání" druhých, když chtějí s něčím pomoci. Dostala jsem se na zajímavá místa v různých koutech vesmíru a viděla mnohé, pro nás nepochopitelné existence (zaujaly mě např. světy s bytostmi v ,,tělech" krystalů, žijících tisíce let – mohla jsem s nimi dokonce navázat komunikaci a to, co mi sdělily mě fascinovalo). Tyto cesty většinou podnikám se svým průvodcem, kterého o to požádám. Sama cestuji pouze v ,,bezpečné" vzdálenosti, když chci navštívit nějaké místo na Zemi, svoji duchovní skupinu nebo kroniku Akáša, pokud chci něco zjistit..
A teď se dostávám teprve k odpovědi Martinovi.. Občas se mi stává, že když se vytělesním příliš náhle a moje vědomí se spojí vyššími světy, cítím to, co popisuje Martin - přívaly energie, zvýšené teplo a vibrující energii, která proudí celým tělem. Také moje oči jakoby mi mrkaly přes modré a stříbrné záblesky, které na mě útočí ze všech stran. Není to nic moc příjemného, spíše je to nezvyklé a já to vnímám jako průvodní jev tohoto procesu. Když jsem pak bezpečně nahoře, vše se uklidní, i když jinakost stavu samozřejmě přetrvává.. Takže jsi se pravděpodobně úplně vytělesnil a mohls pokračovat dál, kdyby ses nepolekal a nezajel zpátky do těla. Zkoušej to dál a ničeho se neboj, je to úplně přirozené. Možná by ti pomohla nějaká řízená meditace. Podívej se na stránky Petra Chobota, jsou tam nahrávky těchto meditací, můžeš to zkusit s nimi..
Je to jako psal Tomáš - když si plánuji, co bych chtěla navštívit a na co všechno se zeptat, tak pokud to není čistá láska a nerezonuje to se mnou ve vytělesněném stavu, kde jsme všichni duchovní, láskyplné bytosti, nic z toho se neuskuteční. Prostě mě to nezajímá, protože jsem na jiné vibraci. Občas se tam nahoru takto zalétnu zregenerovat a vyčistit, pokud až moc zabřednu do problémů tohoto světa nebo když nevím kudy kam. Jinak souhlasím s Tomášem - soustředit se má člověk na svět tady ,,dole" a pracovat na úkolu, který si určil před svým narozením. To je podstatné. Cestování v astrálním světě a komunikace s tamními bytostmi má být jen pomůckou na této cestě a je dáno jen těm, kteří s těmito schopnostmi umí zacházet a nezneužijí jich v jiný prospěch než je pomoc a láska.

Zdravím!
Alena

Re: Vědomé vytělesňování

Dobrý den,

moc děkuji za vysvětlení! Jsem rád, že se vše takto vysvětlilo a že nejde o nic špatného. Přeji hezký den.

Martin

Re: Vědomé vytělesňování

Ahoj Aleno, člověk nestačí kroutit hlavou, co všechno je možné. Úplně jsem pookřál. Chodím sem na Tomovy stránky občas pro inspiraci. Sám jsem zatím podobné schopnosti neobjevil (kromě asi dvou LD), nejspíš nedostatkem klidu v sobě. Plácám se zatím v těle, které již tři roky stávkuje a rozhodlo se dát mi "sežrat" všechno, co jsem si udělal (přemáháním ve sportu, usilováním nebo i nesprávným jednáním nebo myšlenkami). Takže mám kožní problémy, které, dá se říct,určují můj denní program. Na druhou stranu jsem byl donucen k nějakým změnám. Symbolicky to začalo asi mojí cestou do Santiaga v roce 2014. Narodila se mi krásná dcera a vedu spořádaný rodinný život. Když je dost energie a kůže není proti, pracuji s těmi sny, vedu si o nich deník nebo zkouším meditovat. Cítím se ve svém okolí v tomto směru trochu sám a bez vedení, a tak jsem se rozhodl přijmout transmisi učení dzogčhenu.
Zaujalo mě tvé tvrzení, že soustředit se člověk má hlavně na svět tady dole a pracovat na úkolu, který si určil před svým narozením. A teď klíčová otázka: Jak ten úkol poznám? Mám sice tušení, ale třeba se mýlím. Souvisí to s objevením pravého soucitu a lásky, protože nejsem přesvědčen, že tohle opravdu cítím. Asi proto zůstávají moje dveře tam jinam zavřené.
Kája

Re: Re: Vědomé vytělesňování

Ahoj Kájo. Zaujal me tvuj clanek, uz je to trosku dyl co jsem si ho cetla a tak teprve dnes pisi, mam to hodne podobne jak ty, pracuji na tom vsem, ale sama. Mam plno otazek tak jak ty. Ty jsi tske samouk a tak by me zajimalo jak jsi daleko od doby co jsi psal tsnto clanek. Muzeme si predat treba nejake informace. Diky moc a mej se fajn Martina

Re: Re: Re: Vědomé vytělesňování

Ahoj Martino,
teď jsem tu pro změnu zas chvíli nebyl já. Potěšilo mě, žes napsala. Od napsání článku uplynulo cca 9 měsíců, když to spočítám, no a bilance? Nejdřív je tu otázka, co bych mohl považovat za úspěch, za změnu k lepšímu. Myslím, že je tu spousta frází, co to odráží, jako "vzít něco do vlastních rukou", "začít skutečně žít", převzít zodpovědnost za své činy" apod., ale cítit, co to opravdu znamená, tedy: upřímné odhodlání vyrazit na Cestu- mnou prozatím je problikává. Nejlíp je to opravdu vidět na tom, jak žiju, jak prožívám tady a teď. Je tu stále spoustu chyb v jednání, někdy dokonce i záměrně nesprávném a to pak si moje karma mne ruce. Ale kdybych měl konečně napsat nějaké plusy, tak je to to, že si to stále víc uvědomuju. Po kručkách osvobozuju svojí mysl, řekl bych pateticky a zároveň s humorem, protože jsem zjistil, že se nemužu suše opičit po Buddhovi, ale jedině se jím sám stát:-) Poslední dobou mě stále otravovala otázka: Proč člověk, i když ví, co dělat, a nikdy tomu nebylo jinak, tak to nedělá? (Měl bych si s našima začít povídat, Měl bych svý cíle sladit s těma mojí ženy. Měl byl objevit radost ze života, soucit, lásku...) Odpověď je v otázce položené učitelem meditace, která se mi teď vybavila: Víte, co děláte, právě když to děláte? Takže jsem začal pravidelně krotit svý myšlenky při 1/2hod.sezeních koncentrací na nějaký předmět. Chci to dotáhnout až k opravdový meditaci, ale jak jsem zjistil, je to strašně dlouhá cesta, obvzlášť když nejsem schopnej zacílit BEZVÝHRADNĚ svojí mysl ani na 1/2 hoďky na čistou přítomnost. Člověk si myslí, že jako medituje a přitom jen zabíjí čas (kdyby to fungovalo doslova, bylo by to žádoucí:-). Ale nikdy to není zbytečné, i kvuli jedné jediné chvilce procítěné v přítomnosti to má smysl. Začal jsem nejdřív se zavřenýma očima koncentrací na určité slovo, teď už častěji oči otvírám a zkouším se koukat na jeden obrázek. Myslím, že je úplně jedno, na co se soustředím, i když sám pro sebe pořád řeším nějakou duchovní symboliku těch med.předmětu, ale to jsou jen zbytečný hranice. No a snažím se vnést bdělost do denní rutiny a potažmo do všech situací, jsou na to taky ruzný cvičení, tady zatím sporadicky cítím, jak to čistý vědomí ´problikává´. Shrnul bych to tak, že kdybych uměl žít, nepotřeboval bych žádný techniky, to se to mojí ženě směje:-) Ale dzogchenové učení říká, že ty techniky jsou jako záplaty, které které postupně budou odpadávat. Tahle zkušenost je skutečným uvědoměním si pokroku v praxi.

Počítat si lucidní sny není dobrý. V podvědomí to alestále dělám, jaksi mě SKUTEČNĚ naplnily vírou, že něco existuje. Radou nad zlato je přesto "neupínat se ke snům", ani normálním. S tím pořád bojuju. Vedu si totiž stále ten deník a nedá mi to se v tom vrtat, i když bych měl ten čas třeba věnovat rodině....no nic....tady zase hraje roli tzv. "bdělá přítomnost", a ne ležet v knížkách. Deník je prý dobrej kvůli kultivaci snové paměti, ale vykládat sen se snářem je spíš západní přístup (třeba tibetská snová jóga to nedoporučuje). Snová paměť ale zase není u mě jen závislá na tom, jestli si sny píšu, je to hlavně o pohodě, jak jsem zjistil: pohádáš se, dcera v noci pláče, jsi moc unavenej, do toho ekzém... Za těch 9 měs. jsem měl 7x lucidní sen, ale jeho kvalita byla velmi kolísavá (určitá zastřenost vědomí i prostředí, energie ve snu) a délka (spíš kratší úseky, odhadem 1min.,i to se mi zdá moc:-).

Přidat nový příspěvek

Konzultace

Máte-li zájem o osobní setkání a konzultaci, klikněte zde a vyberte si, co Vás oslovuje nejvíce.